Nahradí muzikanty umělá inteligence?
Ne. Nemyslím si. Proč?
Je to tak trochu kýč
Například obrázky generované AI jsou podle mě tak trochu kýč. Samozřejmě každý má jiný vkus a co je pro mě kýč je pro někoho jiného hodnotné umění. Právě v této rozmanitosti tkví krása světa. Nicméně pro lidi pídící se po hloubce, opravdovosti a významech (skrytých i zjevných) bude v hudbě stvořené počítačem vždycky něco chybět. A ruku na srdce – populární skladba, která má 13 autorů a 3 producenty, kteří se nad ní nikdy nesešli v jedné místnosti, skladba prošpikovaná auto-tunem, dokonale sestříhaná a srovnaná “na mřížku” tempa, smíchaná bez jakékoli dynamiky a lidského faktoru… U ní můžeme rovnou ušetřit to množství lidských zdrojů a nechat si ji vygenerovat.
Nemá hloubku
Layne Staley, zesnulý zpěvák Alice In Chains, v písni Nutshell (volně přeloženo “V kostce”) zpívá:
We chase misprinted lies – We face the path of time – And yet I fight, and yet I fight – This battle all alone – No one to cry to – No place to call home
My gift of self is raped – My privacy is raked – And yet I find, and yet I find – Repeating in my head – If I can’t be my own – I’d feel better dead
Dalo by to přeložit nějak takto:
Honíme se za pokřivenou lží – čelíme cestě času – a přesto bojuju, a přesto bojuju – tuto bitvu úplně sám – nemám se ke komu vyplakat – nemám místo, které bych nazvat domovem.
Můj dar sebe sama je znásilněn – mé soukromí je zničeno – a přesto mi vyvstává myšlenka – opakující se v mé hlavě – když nemůžu být sám sebou – raději budu mrtvý.
Písničku si poslechnete a třeba si řeknete, že je fajn. Pak se více zahloubáte do Laynova osudu. Prakticky celý dospělý život se potýkal s drogovou závislostí. Poslední dávku speedballu, tedy kombinace kokainu a heroinu, si aplikoval 5. dubna 2002, téměř šest let od svého posledního vystoupení s kapelou. Bylo mu 34 let, se svou výšku 1,8m v té době vážil 39 kilogramů. Můj dar sebe sama je znásilněn, mé soukromí je zničeno. Když nemůžu být sám sebou, raději budu mrtvý. AI může vymyslet silné příběhy, ale vždy budou jen vymyšlené.
Pro koho to děláme
Tohle je asi nejzásadnější otázka. Proč na prvním místě dělám muziku? Pro slávu? Pro peníze? Pro radost ostatních? Nebo pro sebe?
Všichni jsou jistým způsobem nahraditelní. Lidé navzájem i lidé strojem. Poznali jsme to ve strojírenství, poznáváme to v automatizaci IT a začínáme poznávat v umění. Ale v umění na rozdíl od průmyslu přece nejde o rychlost, efektivitu a nákladovost. Jde o vyjádření sebe sama, vyjádření něčeho neuchopitelného, nepochopitelného. Toho můžeme dosáhnout různými způsoby. Můžeme klasicky hrát na kytaru a zpívat. Můžeme používat generátory rytmů na bicí, komplexní MIDI patterny a auto-tune. Nebo, pokud výsledek opravdu vyjádří po čem toužíme, použijme i umělou inteligenci.
Ano, je možné, že umění stvořené AI převálcuje umění stvořené lidmi. Ale moje vlastní dílo mi nikdo nemůže vzít. A věřím, že když do něj dám kus sebe, najdou se lidé, kteří jej ocení. A o co míň jich bude co do množství, o to hlouběji do něj proniknou.
Je ještě trochu času, než si Skynet uvědomí sebe sama přijde Den zúčtování. Takže můžete stihnout ještě napsat pár písniček. Proto jsem pro vás vytvořil příručku 4 KROKY K TVŮRČÍMU RŮSTU.