Nahrávání doma ep. 2: Zvuková karta - střeva vašeho domácího studia
Počítač a software už máme. Pokud ovšem chcete pracovat nejen s virtuálními nástroji, je třeba ještě něco. Rozhraní, přes které se zvuk dostane do počítače a pak zase ven. Česky se trochu nešťastně označuje jako zvuková karta (Komu se vybaví Creative Sound Blaster?). Audiorozhraní je externí krabička, na které jsou většinou nějaké díry a taky knoflíky a poťáky. Dneska si řekneme, jak takovou krabičku vybrat.
Podle čeho vybírat:
Počet vstupů
Nejprve si musíme odpovědět, kolik toho budeme chtít současně nahrávat. Podle toho zvolíme počet vstupů zvukovky. Například pokud budete nejprve samostatně nahrávat akustickou kytaru a potom samostatně zpěv, teoreticky vám stačí rozhraní s jedním mikrofonním vstupem. Pokud chcete nahrávat klavír (elektrický či akustický) a zároveň zpěv, budete potřebovat zvukovku se třemi vstupy (levý a pravý kanál piana plus zpěv). Obecně ale myslím, že zvukovka se dvěma vstupy postačí naprosté většině začátečníků. Pokud například z důvodu rozpočtu nejste nuceni kupovat rozhraní s jen jedním vstupem, raději to nedělejte. Přišli byste tak o možnost nahrávat stereo a to se zatraceně hodí.
Zvukové karty s osmi vstupy jsou pak vhodné pro nahrávání více muzikantů naráz, nebo pro pohodlnost – každý vstup máte nastavený na určitý nástroj (1 zpěv, 2 kytara, 3 baskytara, 4+5 klávesy…) a nemusíte nic přeštelovávat.
Spolehlivost
Až budete číst recenze jednotlivých produktů, věnujte obzvlášť velkou pozornost zmínkám o spolehlivosti. Jen málo věcí zabíjí kreativní proces víc než nefunkční technika. Bohužel počítače a software obsahují jistou část černé magie, která v nejnevhodnější chvíle začne provozovat své praktiky. Především začátečníci pak mohou trávit bezesné noci nad tím, proč to zase píše “audio connection dropout”. Je to děs. Naštěstí dnešní zvukovky a jejich ovladače jsou poměrně stabilní.
Kvalita
Prostě nekupujte nejlevnější šit. Tak jednoduché to je. Kabel, který má z jedné strany XLR konektor a z druhé USBčko fakt nebude fungovat. Rozhodně ne na nic seriózního. Použitelné věci začínají zhruba na dvou tisících korun. Na konci článku uvádím konkrétní typy a jejich krátké popisky.
Podle čeho nevybírat:
Zdánlivá kvalita
V rozmezí okolo 4000 Kč můžete koupit parametrově podobné zvukové karty od zhruba sedmi výrobců. Nečekejte, že jedna bude kosmicky lepí než druhá. To je první věc. Za druhé, pokud se prásknete přes kapsu a koupíte si Prism Sound Lyra 2 za 65 tisíc, nečekejte, že vaše nahrávky budou kosmicky lepší, než kdybyste je dělali se zvukovkou za 4 litry. Samozřejmě pokud chcete, investujte do audiorozhraní kolik uznáte za vhodné, ale přinejmenším ze začátku jsou jiná důležitější místa, do kterých peníze můžete vložit. Minimálně jsou to nástroje a mikrofony.
Co si koupit do začátku:
Behringer U-Phoria UMC202HD – pokud je budget opravdu napjatý
EVO 4 – opět napjatý budget, vhodný hlavně pro kytary
Focusrite Scarlett 2i2, Audient iD14 MKII, Steinberg UR22C – kterákoli z těchto “klasik” poslouží dobře a dlouho
SSL 2+ – trochu vyšší třída
Focusrite Scarlett 18i20 3rd Gen – jasná volba v případě osmi vstupů
Nicméně co je cílem výběru zvukové karty? Nahrávání vlastních písniček. A ty je potřeba skládat. Proto jsem pro vás vytvořil příručku 4 KROKY K TVŮRČÍMU RŮSTU.